Slohová práce blondýny z 2.ročníku: Podzimní procházka

Byl podzimní slunečný den. Malé mráčky se rýsovaly na obloze jako bílé beránky, ale nedokázaly zastínit polední slunce, které vrhalo na cestu oslnivé paprsky. Kolem vonělo jehličí a houby, jen občas zafoukal letmý větřík. Stromy vypadaly trochu oslabeně, ale stále měly svou vážnost a krásu. Mezi nimi se klikatil malý potůček. Voda byla čistě průhledná, navíc krásně zněla a lahodila naším uším. Každý pohled do ní úplně odzbrojil. Plavalo zde množství rybiček a skákaly žabky, které si očividně užívaly stále ještě teplého počasí. V mírné dálce se tyčila drobná studánka, která zde sloužila k opojení procházejících, porostlá zeleně zbarveným mechem a kapradím.
Při každém dalším kroku bylo slyšet praskání větviček, odpadlých už před měsíci ze stromů, také ale naprostý klid, tolik podobný takovým místům. Kameny, malé, velké, čouhaly z tmavé zeminy a pobízely k usednutí k nim. Ze stromů nade mnou se snášelo listí. Lístky stromů, které měly podzimní zbarvení už takřka za sebou, se líně snášely k zemi a pokrývaly přírodu. Za studánkou stojící krmelec pro zvěř těchto lesů byl v obležení ptáků. Sbíraly drobečky, které našli kolem a mezi krmením.
Znovu zavál vánek a přinesl tu příjemnou vůni. Byla to vůně čerstvého sena, které pravděpodobně myslivci dali do krmelce. Přes veškerou tichost se začal vznášet neklid ve vzduchu. Nad nejvyššími vrcholky stromů se začal ukazovat načernalý mrak, který nevěstil nic dobrého. Vzduch začal být studenější, ale stále víc osvěžující. Cítila jsem kapky na tváři, která pod chladnou vodou pulzovala. V zemině se vláčely potůčky vody a čechraly ji. Pulzování ustávalo a čerstvý vzduch vlál kolem. Bylo po dešti a za prchajícími mraky se opět objevilo slunce, zase krásně hřející a oslňující, jako když jsme na tohle krásné místo vstupovali.