Maturita obezita

O maturitách by se jistě dalo psát dlouho, je to nervydrásající záležitost. Učitelé ji prožívají o nic méně vzrušeně než studenti. Nejde jim sice o "budoucnost", ale řekněme o "profesní čest". Když studenti ve vašem předmětu opakovaně předvádějí naprostou absenci vědomostí či plácají všeobecně rozpoznatelné nesmysly, tak vaši kolegové kroutí hlavami a věnují vám nejeden povýšený pohled, popřípadě dobře mířenou pomluvu za vašimi zády. To vše se dá ale ještě svést na neschopnost studentů a mávnout nad tím rukou.

Horší šarvátky nastávají kolem známkování u maturit. V houstnoucí atmosféře "rozhodujícího okamžiku studentova života" propukají dušené vášně, nenávisti a soupeření v plné síle. Že je to občas ke škodě nic netušícího studenta, je asi jasné. Někteří odcházejí s výrazně lepšími známkami, než by si zasloužili, někteří (bohužel) s horšími... Nikdy nevíte, jestli se porada zkoušející komise místo unylého přikyvování nezvrhne v zuřivé proslovy, hlasování a radikální rozhodnutí.

O tom rozhoduje několik faktorů. Kromě osobních sympatií a antipatií mezi profesory to jsou faktory, které by asi někomu připadaly směšné, ale u letošních maturit jsem si uvědomila, jak jsou mocné!
Především občerstvení pro zkoušející. Letos byl bufet pro učitele obvzlášť štědrý! Každou volnou chvíli jsem se nacpávala chlebíčky, dortíky, babiččinou bábovkou, špenátovou roládou apod. Po dvoutýdenních maturitách jsem s hrůzou zjistila, že se nevejdu do kalhot. Naštěstí začala vedra a já mohla nosit volné šaty. Kromě nadváhy ale tyto hody měly za následek moji větší psychickou vyrovnanost, klid a snad i spravedlnost při známkování. Já se vám na ty maturity i těšila! Co nového se v bufetu objeví! Dodnes mě mrzí, že jsem neochutnala ty jahodové dortíky. Snad budou příští rok... No, prostě zvýšený přísun cukrů a tuků mě dokonale uzemnil a zabránil ukvapeným závěrům. Jak přízemní.

Odcházení

Když jsem před několika lety začínala učit, bylo na škole jen velmi málo mladých učitelů. Postupně se situace zlepšovala. Minulý rok jsme spolu začali chodit po práci na pivo. Letos se ale všechno změnilo. Přece jen stejný věk někdy k přatelství nestačí. Navíc spousta mladých učitelů hodlá školu na konci roku opustit a já se opět ocitnu sama "mezi fosiliemi".
Včera jsem shodou náhod na chodbách nepotkala žádného mladého učitele. Tak takové to bude celý příští rok! Bylo mi smutno.

Proč všichni odcházejí? Každý má jiné důvody. Těhotenství se dá u mladé učitelky předpokládat. Lepší práce jinde také. To jsou "omluvitelné" důvody.

Štve mě ale to, že někteří odcházejí i kvůli neshodám s kolegyněmi, které už přerostly v "nepřekonatelný odpor" a rozvod je tudíž nutný... Já mám to štěstí, že kolegyně v mém oboru jsou všechny normální a dá se s nimi na všem v klidu domluvit. To se bohužel o všech kantorech ve sboru říci nedá. Navíc naše vedení zrovna neoplývá schopnostmi v oboru personalistiky, takže se nedá očekávat ani nějaká náprava pošramocených vztahů shora. Jen tak mimochodem. Když jsme předloni napsali v nějakém dotazníku, že nám vadí, že vedení s námi málo komunikuje, reagoval na to ředitel tak, že nechal do kabinetů nainstalovat počítače, aby jejich rozkazy byly snáze dostupné. Vůbec mu nedošlo, že nám chybí OSOBNÍ komunikace, alespoň pocit, že se o vás tam nahoře ví, že vám někdo naslouchá, popřípadě se vás ve sporu s kolegou zastane (pokud máte pravdu).

Poslední důvod, kvůli kterému mladí učitelé odcházejí, je ten nejsmutnější. Zjistí, že je to nebaví. Studenti se promění v hajzly a smrady, co vám otravují život. V takovém případě je odejít ze školy nezbytné. Najdou se ale i takoví zbabělci, co ve školství zůstanou, protože se bojí začít jinde. Pokud se někdy dostanu do takového stadia nenávisti, doufám, že najdu odvahu odejít i já.