O maturitách by se jistě dalo psát dlouho, je to nervydrásající záležitost. Učitelé ji prožívají o nic méně vzrušeně než studenti. Nejde jim sice o "budoucnost", ale řekněme o "profesní čest". Když studenti ve vašem předmětu opakovaně předvádějí naprostou absenci vědomostí či plácají všeobecně rozpoznatelné nesmysly, tak vaši kolegové kroutí hlavami a věnují vám nejeden povýšený pohled, popřípadě dobře mířenou pomluvu za vašimi zády. To vše se dá ale ještě svést na neschopnost studentů a mávnout nad tím rukou.
Horší šarvátky nastávají kolem známkování u maturit. V houstnoucí atmosféře "rozhodujícího okamžiku studentova života" propukají dušené vášně, nenávisti a soupeření v plné síle. Že je to občas ke škodě nic netušícího studenta, je asi jasné. Někteří odcházejí s výrazně lepšími známkami, než by si zasloužili, někteří (bohužel) s horšími... Nikdy nevíte, jestli se porada zkoušející komise místo unylého přikyvování nezvrhne v zuřivé proslovy, hlasování a radikální rozhodnutí.
O tom rozhoduje několik faktorů. Kromě osobních sympatií a antipatií mezi profesory to jsou faktory, které by asi někomu připadaly směšné, ale u letošních maturit jsem si uvědomila, jak jsou mocné!
Především občerstvení pro zkoušející. Letos byl bufet pro učitele obvzlášť štědrý! Každou volnou chvíli jsem se nacpávala chlebíčky, dortíky, babiččinou bábovkou, špenátovou roládou apod. Po dvoutýdenních maturitách jsem s hrůzou zjistila, že se nevejdu do kalhot. Naštěstí začala vedra a já mohla nosit volné šaty. Kromě nadváhy ale tyto hody měly za následek moji větší psychickou vyrovnanost, klid a snad i spravedlnost při známkování. Já se vám na ty maturity i těšila! Co nového se v bufetu objeví! Dodnes mě mrzí, že jsem neochutnala ty jahodové dortíky. Snad budou příští rok... No, prostě zvýšený přísun cukrů a tuků mě dokonale uzemnil a zabránil ukvapeným závěrům. Jak přízemní.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat