V noci se mi zdály nepříjemné, tíživé sny. Zazvonění budíku mě vysvobodilo a můj toužebně očekávaný den mohl začít. Po dlouhé době jsem zase vstala tak nezvykle brzo a všechno mi připadalo divné a cizí. Nezvyklý chlad, bledé světlo, snídaně v šílenou dobu. Teprve 15minutové zpoždění tramvaje mě ujistilo, že všechno jede ve starých kolejích. I ta nová tramvaj. První den nového školního roku je tady!
Jako čerstvá třídní prváků jsem se skutečně měla nač těšit, i čeho se obávat. Ostatní třídní jen přijeli přepočítat své ovečky. Některé černé jim po srpnových nezdařených reparátech ubyly. Jiné se přistěhovaly. Další zas vzkázaly, že se ještě nevrátily z Chorvatska. Ale všichni věděli, na čem jsou.
Já jsem nakráčela do třídy plné neznámých tváří. Tak s nimi se teď budu vídat každý den po čtyři roky. Koho mi asi osud nadělil? Stejně tak přemýšleli i oni. Ve svém úvodním 40minutovém monologu, chrleném s kadencí kulometu, jsem je nenechala na pochybách, že se se mnou nebudou nudit. Jestli je ovšem něco naučím, není vůbec jistá věc. Zatím se mi je podařilo rozesmát.
První den považuji za úspěšný.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Zní jako slibný začátek, těším se na první výčet vyčnívajících individualit a začátek čtyřleté telenovely.
hehehe : náš první kontakt byl asi takový : Prásk! 32chlapců, dívek nula, do roka Vás tu nechci mít víc jak 25.
Jinak hodně zdaru sestři a jestli tam nemáš Járu, tak je mi to líto. :-)
preju hodne uspechu s novou tridou:o) ...hlavne at se s nima nenudite a jsou aspon z poloviny tak skveli, jako jsme byli my8-) ...moc sebevedomy?? ani snad ne!;-D
Okomentovat