Učím na škole, kterou kdysi jako studenti navštěvovali moji rodiče. Na školním výletě na konci druháku si prý padli do oka a od té doby se už od sebe neodloučili. Nikdy jsem se jich nezeptala, jak to tehdy na škole chodilo, když se "spolu chodilo". Zajímalo by mě, jestli se naši na chodbách školy vodili za ruce a vášnivě líbali jako dnešní zamilovaní, nebo jestli tyhle projevy náklonnosti náhodou také nepodléhaly cenzuře upjaté doby sedmdesátých let. Časy se mění, ale není tohle jedno z těch (asi tří) nadčasových témat, u nichž se mění pouze kulisy?
Pokud se mí rodičové zmohli jen na několik nesmělých doteků, tak by se dnes asi nestačili divit. Už jsem to překonala, ale stále se mi ještě občas stane, že se musím na chodbě odvrátit, abych se nezačala červenat. Dnešní zamilovaní si neberou servítky. Praktikují "kissing, petting and mačking" bez skrupulí. Samozřejmě existují výjmky, které si nechávají podobné věci "na doma", ale ti zbylí, co asi doma někoho mají, tak ti musejí svou vášeň ukojit na školním schodišti. Kdo se má na to pořád koukat?!
Moje starší kolegyně, řečená Jana Ámosa, má i vlastní teorii, založenou jistě na dlouholetém pozorování, o těchto zoufalcích. Čím úporněji se k sobě párečky tisknou, tím nevinnější je jejich láska. Ti, kteří se na chodbě pouze ležérně vodí za ruku, už mají jisté věci odbyté. Jejich optika se tím radikálně změní a nějaké pusinkování jim pak připadá vyloženě směšné.
Pevně věřím, že je Janina teorie pravdivá, a raduji se z příchodu jara. O víkendech začnou rodiče pravidelně vyrážet na chalupy a mnoho po uši zamilovaných, kteří doposud vyjadřovali svou frustraci demonstrativně před zraky rudnoucích učitelů, konečně dosáhnou svého cíle a já si oddechnu:)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
Zatím žasnu nad frenkvencí, se kterou přidáváte články. Jen tak dál, je to zajímavé čtení. A jak vás tak znám, neřekl bych, že zrovna pro vás bude problém se na tohle dívat. Obvykle vás vysloveně baví na to mít uštěpačné poznámky. Ale jinak tyhle hrdličky moc nechápu, většinou jsem se necítil moc pohodlně, když jsem měl projevovat náklonost k mojí polovičce, když jsem měl dvacet bedlivých svědků okolo sebe.
K tomuto i já mám poznámku - u nás ve škole jsou otázky sexuálního života součástí jak většinou decentních přestávkových scének na chodbě, tak vlastní výuky náboženství (učím na židovské škole :-) V pátek jeden z mých studentů z 8ZŠ při úvodním přemítání nad tímto tématem řekl: "Podle mě se židovská tradice nedívá moc pozitivně na to, když má někdo takovou tu rychlou ZNALOST na jednu noc." (Inu my židé jsme zjevně národem hlubokomyslných vzdělanců - běžců na dlouhou trať - žádná nevázaná myšlenková rychlovka)
Kdyz procházím o přestávce po chodbách a vidím párek holoubků, co se krčí v rohu za kytkama, spíše se smeji pod vousy a určitým způsobem mi to přijde roztomilé, avšak jsou i tací, kteří se cumlaji a rozvalují na topení v polovině chodby, div je nepřeskakujem, což se mi zdá spiše, jako zoufalý čin, který se mi hnusí.Na kůži mají vyrito : My se za svou lásku nestydíme! Častokrát mi však přijde, že sami nevědí, co od toho chtějí a zakotví na prvním prázdném radiátoru.
* pardon : vyryto
kde jsou nějaké nové články??? Publikum hoří nedočkavostí! :-)
Okomentovat