Třídní schůzky

Trochu otřepané téma, já vím. Každý z nás by k tomu mohl něco podotknout. Rodič, jak se propadal hanbou, student, jak se pak nesměl dívat na televizi... a co učitel? Málokdo si uvědomuje, že třídní schůzky jsou utrpením pro všechny zúčastněné strany, tedy i pro učitele. Popíšu vám takový den z mého pohledu.

Ráno vyrazíte do školy s představou, že fáráte na 12hodinovou směnu do dolu. Odučíte si svých (průměrně) 5 hodin, naobědváte se a začíná pedagogická rada. Ta trvá dvě až tři hodiny. Třídní učitelé referují o svých třídách, řeší se hlavně problémoví studenti, vedení školy informuje o dalších plánech do budoucna, trenéři se chlubí vyhranými zápasy... Bohužel se debata často zvrhne v hádku. Domluvit se v padesáti lidech na sporném tématu je nemožné. Ředitel zasahuje, utíná spory, nic se nevyřešilo. Každý si mele svou a nevnímá, co říká ten druhý. Nesmyslné rozhovory jak z Plešaté zpěvačky.

Po poradě si utíkám sehnat něco k jídlu, za hodinu přicházejí rodiče. Nastává vrchol dne, večerní představení pro náročného diváka. Společná čtvrthodinka s rodiči ve třídě se dá přežít, jenom se u ní vždy začnu potit, někdy rudnout rozpaky. Připomíná to Ionescovu hru Židle, rodiče často sveřepě mlčí. Pak se odeberu do kabinetu, kde začínají privátní návštěvy. Vzhledem k tomu, že vás navštíví hlavně rodiče slabých žáků, tak se ocitáte ve stále stejné situaci.
Zásada číslo jedna: Nikdy neodůvodňovat špatné známky tím, že student je blbý.
Zásada číslo dvě: Tvářit se přátelsky, ačkoliv se rodič chová agresivně či stupidně.
Zásada číslo tři: Vydržet dvě hodiny mlít dokola pořád to samé. "On není hloupý, jenom kdyby se víc snažil..."

Absurdní drama končí kolem osmé, kdy od vás odtrhnou poslední zoufalé matky, a můžete jít domů. Vyčerpání se nedá popsat. Myslet si, že příště to bude lepší, je jako čekat na Godota.